Jak získat práci - Vzdělání, znalosti, studium, pohovorProjel jsem takhle ze zájmu aktuální články z trhu práce na českém webu a docela jsem se bavil. Zaujal mne ale článek s (možná) reálnými příběhy na iDnes o zkušenosti s hledáním práce po vysoké škole. Tedy nezaujal mne ani tak ten článek jako komentáře čtenářů, kdy si zde dovolím otisknout komentář jedné čtenářky (alemka), která popisuje své zkušenosti z pohledu personalistky.

Dávám to sem pro lepší přehlednost v celku, neboť v komentářích u daného článku byl publikován po jednotlivých bodech a narušován ostatními komentáři. Snad to autorce komentáře nebude vadit, neboť někomu, kdo hledá práci, to může pomoci k lepšímu pochopení i opačného pohledu.


POHLED z druhé strany...

Moje práce je personalista (1500 zaměstnanců). Vybírám kandidáty na různé pozice. Díky databázovému systému odpovídáme každému zájemci, přičemž nezřídka dostanu sprostou reakci od kandidáta, kterého jsem zamítla. A denně vidím důvody, proč vysoce kvalifikovaný člověk práci nezíská. Ačkoli si můžete všude přečíst návod "jak napsat životopis, jak zapůsobit u pohovoru" musím říct, že moje zkušenosti jsou následující:

1.Životopisy jsou nicneříkající, obecné, napsané podle nějaké šablony z internetu, není z nich vůbec patrné, co kandidát umí. Nezřídka okořeněné fotkou z dovolené, či doma z obýváku... Je to chyba, nikdo nebude obvolávat a zjišťovat údaje, které měly být stručně vypsány v CV. Takového kandidáta zamítám a může mít třeba 2 VŠ. Pokud není z životopisu jasné, co konkrétně umíte a napíšete, že jste "manažer" a máte pocit, že tím je všechno dáno, jste dopředu vyloučen ze hry.

2. Přes všechny návody, jak se chovat na pohovoru: drtivá většina kandidátů přijde nepřipravena, ani neví na jakou pozici se k nám hlásili, protože rozeslali spousty životopisů a ode mne chtějí, abych je se vším seznámila.

3. Další skupinkou jsou kandidáti "podivíni" - což kupodivu bývají vysoce kvalifikovaní specialisté, kteří mají vysoké IQ, ale jsou bez sociální inteligence. A důvodem zamítnutí může být i třeba to, že přijdou na pohovor ve špinavém oděvu, bez základní hygieny. (Pokud mně hodláte obviňovat, že si to vymýšlím, prosím, rozhlédněte se kolem sebe třeba v MHD a to, co uvidíte, je vzorek kandidátů, se kterými běžný personalista pracuje). Představa, že vybíráte pouze z kandidátů chytrých, krásných, umytých, vzdělaných, přirozeně inteligentních, s normálním projevem je velmi naivní.

4. Kategorie čerstvý vysokoškolák: problém je často v tom, že nemají konkrétní představu co bychtěli dělat. Častá odpověď absolventa VŠ: Co byste chtěl konkrétně dělat? Chci být "manažééér". Na otázku "A co chcete řídit?" odpověď: "To je jedno, prostě "manažéééér"...

5. Hodně kandidátů má také problém s tím přijít včas, neumí odpovídat na jednoduché otázky, pomlouvají své bývalé zaměstnavatele, mají smůlu...

6. Hledáte skladníka a dostanete životopis člověka, který dle životopisu pracoval jako ředitel firmy, marketingový specialista atd. Zamítám ho. Pán se diví proč. Ale buď se v životopise nadhodnocoval (lže), ve skutečnosti makal jako ředitel firmy o jednom člověku a možná přitom řídil vlastní sklad, nebo je tak zoufalý, že zkátka odepisuje na všechno - ale to je taky špatně. Já chci normálního skladníka.

Zkrátka, shrnu to: pokud přijde kandidát na jakoukoli pozici, přijde včas, čistý, je přirozený, komunikativní, je připravený a rozhovor proběhne "normálně", věřte mi, je to velká radost. Spousta lidí si stěžuje, že jsou neustále odmítáni. Smůla je, že nemají dostatek sebereflexe. A poslední problém: stává se, že zamítnu i velmi kvalitní životopis, který došel zkrátka pozdě. Pokud už jsou rozjednány další kola pohovorů a výběry se blíží k závěru, může se to stát. To je život. Hledání práce je i o štěstí, včasné reakci a lidi by si měli zvyknout na to, že odmítnutí je právem firmy. Takže chápu, že hledání místa je složitá věc. Určitě mimo Prahu je to složitější, ale kandidáti v Praze si za opakované neúspěchy mohou do jisté míry sami. KONEC


Dal jsem čtenářce v diskuzi dotaz, co jí říkají pojmy, jako je věková diskriminace nebo "overqualified" uchazeči, a jak se s tím vyrovnává ve své profesi:

"A k Vašemu dotazu na dikriminaci: budu mluvit za sebe: osobně zvu na pohovory i starší lidi, pokud mají dobrou kvalifikaci a mají elán a chuť do práce, proč ne? Mám jich pár, které jsme přijali, jsou skvělí, spolehliví a loajální. Stejně tak jsem starší lidi odmítla, protože kvalitní nebyli, nebo z nich vyzařovala únava, negativismus. Víte, je to jednoduché: pokud vy budete mít svou firmu a budete hledat kolegy. Koho si vyberete?

Bude přece záležet na tom, co by měl onen člověk vlastně dělat. Co musí umět a jaké musí mít vlastnosti? Všichni se ohánějí vzděláním, ale část úspěchu je i osobnost toho člověka. Vyberete si asi toho, kdo nejlépe splňuje Vaši představu. A to je těžké, vysvětlit lidem, že je zamítáte ne kvůli praxi, nebo vzdělání, ale třeba právě pro jejich osobnostní rysy, které Vám nevyhovují. Anebo jen proto, že místo je 1 a kandidátů 40. Ale výběrové řízení je přece od slova VYBRAT a je jasné, že chcete NEJLEPŠÍHO. Ne NEJVZDĚLANÉJŠÍHO.
"

Reagovala naprosto excelentně a plně s jejím názorem souhlasím!

0 comments

Okomentovat