Deník nezaměstnanéhoUž jsem tady psal, že první krok, který jsem udělal, když jsem se stal nezaměstnaným, byla registrace na Úřadu práce. Odevzdal jsem formuláře a papíry, co tam vyžadují, pět měsíců mi bude chodit na účet podpora v nezaměstnanosti, no a dostal jsem také pozvání na další schůzku se svou "poradkyní" na daném úřadu.


Kontrola na Úřadu práce je vlastně na co?

Co to je? Při registraci jsem dostal termín kontroly, že zhruba za měsíc se mám v určitou hodinu dostavit na Úřad práce, kde jsem registrován, tak jsem to v týdnu absolvoval.

Byl jsem připraven na to, že mi paní z Úřadu práce žádnou práci nenabídne, ale tak nějak jsem doufal, že přijdu v domluvenou hodinu, pohovoříme o mém stavu, co dělám a jak hledám práci, no a já zase půjdu, stále nezaměstnaný, dále hledat práci. Nečekal jsem žádné tipy, kde a jak mám hledat práci (to nepotřebuji), neměl jsem zájem o nějaké poradenství, jak napsat životopis a úvodní dopis (to umím sám), nečekal jsem nabídku na rekvalifikaci ani nějaké jiné rady, jak třeba začít podnikat. Bral jsem to jen jako nutnou formalitu a přesně tak to dopadlo.

Příklad mé návštěvy:

Přišel jsem raději o 5 min. dříve, abych náhodou něco neporušil pozdním příchodem a cvaknul si na automatu lístek u paní, ke které se mám dle domluvy dostavit. Sedl jsem si na omšelou lavičku a pozoruji zachmuřené tváře ostatních nezaměstnaných, kterých tam byla plná čekárna. Zářivky, hnusná barva na stěnách, staré inzeráty na nástěnkách kolem, nudné reklamy v televizi na profese, které mi nic neříkají.

Depresivní atmosféra, která vyzařuje z toho stísněného prostoru, ze všech lidí v čekárně i z tváří pracovnic, které někdy proběhnou chodbou.

Mám číslo na papírku jen o jedničku vyšší, jak svítí u dveří dané pracovnice na digitálním počítadle. Vypadá to tedy nadějně a snad přijdu na řadu v domluvenou hodinu. Tak pokorně čekám a najednou vychází daná pracovnice Úřadu práce a v otevřených dveřích její kanceláře vidím, že tam nikoho nemá. Skvělé! Pracovnice jde někam dozadu chodbou. Termín naší schůzky již před 15 minutami vypršel, ale trpělivě čekám na lavičce. Vrací se do čekárny asi za 10 minut a vchází do své kanceláře.

Paráda, říkám si, čekání je v pohodě a chápu to. Den je dlouhý, práce náročná, je potřeba skočit na cigárko, dát si kávičku a pak s chutí do práce. Pracovnice jistě teď mrkne na počítač a zjistí, že tam už pěkných pár minut čeká pozvaný zájemce o pohovor, kontrolu, či jak tomu říkají.

Dalších pět, deset, patnáct minut...

Začínám pochybovat, že jim ty čekací lístky vůbec fungují, ale konečně naskakuje moje číslo a já můžu nakráčet na tu slavnou kontrolu. Tak jo, paní měla asi hodně nějakého papírování, co je to nějaká domluvená schůzka. Nezaměstnaný přece nikam neuteče, neboť by byl hned vyřazený z evidence na ÚP.

Přijdu do kanceláře, paní se zeptá, tak co, já odpovím, tak nic a vyřízeno. Dostanu termín zase za měsíc, kdy se mám dostavit na další plodnou diskuzi a příjemný pohovor, no a za minutu odcházím. Byl to pěkný a plodně strávený čas.


Úřad práce kontroluje, pomáhá a radí?

Venku přemýšlím, že Úřad práce jen kontroluje, ale určitě nepomáhá hledat práci ani neradí nezaměstnaným (alespoň o tom nevím, jak jsem četl nějaké diskuze na webu a jak jsem si nyní osobně ověřil). K čemu tedy je? Takovou "kontrolu" je snad možné dělat i po telefonu a všichni ušetří čas. Asi jde ale jen o osobní ověření, že nezaměstnaný ještě žije a podpora se nevyplácí nadarmo.

Snad ještě žiju (přežívám), proto jdu domů pokračovat v hledání práce ;-)

7 comments

  1. Anonymní // 6. března 2010 16:20  

    Výstižný příklad a taky jsem to zažil. Návštěva na úřadu práce je totální zbytečnost a jen tam každý ztrácí čas! Co může nějaká referentka poradit, když nerozumí mému oboru? Už jsem práci našel, ale ty zážitky zůstávají.

  2. Anonymní // 12. března 2010 1:23  

    "Co může nějaká referentka poradit, když nerozumí mému oboru?"

    Přesně tak, ty babizny na pracáku umí jen vyplňovat své papíry, ale o ničem jiném nemají ani šajnu. Ptal jsem tam, jestli můžu dělat nějaký rekvalifikační kurz, ale baba mě poslala "někam", že nemají nic volného. Práci hledám marně už půl roku, doma je to na rozvod a nikomu to nepřeju!

  3. Anonymní // 13. března 2010 11:30  

    Souhlasím, myslela jsem si, že jen já jsem padla na šílenou kravku a koukám, že je to všude stejné. To potěší, ale nepomůže. Milá byla, jen když jsem tam byla naposled s tím, že asi někam nastoupím. Nastoupila jsem, ale jak se to tak jeví, na tomhle místě se vyhazuje po týdnu, když se člověk nezapracuje, což tak jednoduché není, když je to jiný systém, i jiný program. Nicméně na pú jdu pro ukončovačku, paní bude jistě tentokrát milá (výjimečně).

  4. Jobie // 13. března 2010 13:45  

    Zajímavá práce, že se "vyhazuje po týdnu, když se člověk nezapracuje" ;) S tím Úřadem práce ale mají asi všichni podobné zkušenosti.

  5. Anonymní // 14. března 2010 9:29  

    Spíš zajímavé vedení, pokud to tak praktikuje.

  6. Anonymní // 6. prosince 2010 23:27  

    No je to opravdu všude stejné...Hezky jsi ten článek o Úp napsal. Vypadá to,že je něco špatně a chtělo by to razantní změnu. Sám si nemůžu najít práci jako absolvent VŠ(technické). By mě zajímalo jak a z čeho bych pak měl splácet školné pana Nečase a Swanciho!!! Idioti. Tak a už je mi trochu lépe =D

  7. Anonymní // 16. října 2015 13:12  

    V některých vyspělých zemích žádné docházení na pracák neexistuje. Člověk se prostě zaregistruje jako nezaměstnaný a nikdy nikam nemusí chodit a ztrácet čas, prostě se to řeší přes internet.

Okomentovat