Někdy sice porušuji některá pravidla a chytré rady, jak se připravit na pracovní pohovor. Jsou ale zásady, které se snažím dodržovat a na které dávám u pohovoru důraz. Myslím, že mi to docela vychází a když už mě nějaká firma pozve na úvodní pohovor, tak mám velké šance uspět. Nesmí tam ale být dalších 50 uchazečů o stejné místo :-)


Jak uspět u přijímacího pohovoru?

Osobně používám u pohovoru následující strategii, na které asi záleží nejvíce (má-li někdo nějaké další tipy, tak děkuji za komentáře, které můžete zadat pod příspěvkem):

--> Umím mluvit o své praxi v životopise
Mám docela dobrou paměť a nemusím mít před sebou životopis, abych dokázal mluvit o své praxi, předchozích zaměstnáních, znalostech a zkušenostech, které jsem se naučil. Ve svém životopise si nevymýšlím, takže mluvím pravdivě o tom, na co si vzpomínám, zdůrazňuji hlavně to, co považuji pro nového zaměstnavatele za důležité.

--> Vím, koho firma hledá a na jaké místo
Hlásím se jen na místa, o kterých vím, co znamenají a co má takový pracovník na starosti. U přijímacího pohovoru hovoříme tedy o stejných tématech, nejsem překvapen, co je vyžadováno, jen se ptám na podrobnosti dané pozice. Základem je asi rozumět svému oboru, znát produkty a služby, které firma nabízí, co plánuje, jaké má zákazníky, příp. jaká je konkurence.

--> Mám pozitivní přístup a jsem realista
Tohle je asi nejdůležitější podmínka úspěchu u pohovoru - být pozitivní, nadšený, vyzařovat dobrou náladu. Nejhorší je, když někdo přijde k pohovoru a je plný pesimismu, že místo asi nedostane, že nic neumí, že nemá šanci. Dokážu si představit, jak asi musí takový člověk u pohovoru působit. Snažím se proto nemyslet na své starosti, usmívat se, hovořit nadšeně a vyzařovat dobrou náladu.

--> Nekritizuji předchozí zaměstnavatele
Když dojde u přijímacího pohovoru na téma, proč jsem odešel z nějaké firmy, zda jsem tam nebyl spokojený, tak začínám vždy dobrými a pochvalnými komentáři na adresu předchozích zaměstnavatelů. Proč jsem odešel musím ale nějak zdůvodnit, takže pokračuji, že jsem nebyl moc spokojený se svou realizací, že nebyla možnost růstu, že jsem vždy hledal trochu něco jiného. No a logicky navážu na nově nabízené místo, že to by bylo asi ono.

--> Snažím se naslouchat a vnímat druhé
Další důležitá podmínka úspěchu u pohovoru je umění naslouchat, co vám kdo říká. Ověřil jsem si, že tohle mi hodně pomáhá, neboť se snažím opravdu pochopit, na co se mě u pohovoru ptají a nějak vycítit, co chtěji slyšet. Dá se to trénovat i v běžném životě, ale u přijímacího pohovoru to může rozhodnout o přijetí. Odpovídat na to, na co se opravdu ptají, neodbočovat od tématu, být upřímný, mluvit stručně a logicky, přímo k věci.

--> Ptám se na oblasti, které mě zajímají
Když někde žádám o místo, tak bych chtěl být v takovém zaměstnání spokojený. Proto se hned u pracovního pohovoru ptám na věci, co mě zajímají, co budou součástí mých starostí a běžné práce. Chci si totiž udělat obrázek, jestli vůbec daná firma stojí za to, abych u nich pracoval. To samé jistě z druhé strany posuzuje ta firma, ale svými otázkami u pohovoru můžu prokázat, že svůj zájem o práci myslím vážně a že přemýšlím, jak se u nich nejlépe uplatnit.


Příště ještě doplním pár bodů, na co si dávám u pracovního pohovoru pozor, co mě někdy překvapí i zaskočí a na co nejsem vůbec připraven.

3 comments

  1. Anonymní // 13. srpna 2010 8:14  

    Milý Jobie :
    v praxi se dost často bije Tebou doporučovaný bod 1 a bod 4.

    To je dilema ze kterého poctivý člověk obvykle nedokáže vykličkovat. Jestliže předchozí zaměstnavatel opravdu byl samolibý, zkorumpovaný hlupák, tak je pak těžké v pohovoru "mluvit pravdivě" a přitom "nekritizovat přechozího zaměstnavatele".

    A na tom stojí dnešní humanisticko-psychologicky-genderově-pozitivistická ideologie, která funguje jako filtr proti seriózním, čestným lidem.
    Kdo nedokáže pět nadšenou chválu na markýze Géra ( u kterého byl předtím ), ten je hned považován za neobjektivního "škarohlída". A konkursem nakonec neprojde. I kdyby to byl právě ten nejlepší člověk pro tu pozici.
    Personalista ho nepustí, protože to tak má naučené ze školy : kdo myslí samostatně a dokáže zformulovat trefnou kritiku - ten nesmí do firmy. Někdy tomu říkají "loajalita". V praxi to znamená, že pokud jste se v předchozí práci měli jak v gulagu a vedení přitom tunelovalo fabriku a vyplácelo si statisícové odměny - tak o tom máte mlčet. To, že Vám dali u jedné výplaty plastové průpisky s potiskem firemního loga máte naopak vyzdvihovat do nebes, jaký to by projev zájmu o zaměstnance a důkaz prosperity firmy.

    Žijem tak v době, kdy s novou aktuálností vystupuje dávné dilema ( které už připravilo o život mnoho lidí ).
    Zda lhát a lísat se do přízně kdejakému slizkému tyranu - nebo mluvit pravdu, bránit pravdu, milovat pravdu až do smrti...

  2. Jobie // 18. srpna 2010 18:35  

    Kdo hledá práci, nemá místo a chce nějakou práci najít, tak mnohdy nemůže mluvit příliš otevřeně u pohovoru. Souhlasím, že dnešní personalisté se koukají trochu "zkresleně" na někoho, kdo jim poctivě líčí opravdové důvody, proč odešel z minulého zaměstnání. Je to ale většinou proto, že to ty personalisty vůbec nezajímá a spíš se snaží otestovat zájemce o práci, zda bude "loajální" k nové firmě na novém místě.

    V dnešní době je to vždy otázka kompromisu. Uchazeč o práci může být frustrovaný, ale u pohovoru se musí tvářit pozitivně a nadšeně. Může být naštvaný na bývalého zaměstnavatele, ale nesmí to na sobě nechat zdát. Vždyť i samotné pozvání k pracovnímu pohovu je vlastně malý úspěch, tak proč se neradovat i z toho mála?!

    Takové paradoxy, ale jak jinak přežít v dnešní době? Řeším to skoro neustále ;-)

  3. Anonymní // 28. října 2012 15:38  

    V dnešní době se vybírá spíše podle vzhledu,
    než podle toho, co kdo umí, jak je pracovitý, flexibilní, nebo zkušený. Mnoho krát je přijat uchazeč, který nic neumí, v práci se pak fláká,
    ale prošel kvůli tvářičce, image, nebo uplakaným očím.
    Naopak člověk, který je pracovitý, zkušený a ochotný, projde tak tak s odřenýma ušima a musí si dávat velký pozor. Někdy ani příjemná tvář, síla, ani shopnosti a zkušenosti bohužel nepomohou, bohužel ani věk ne, protože na mladé lidi se dívají hodně zpatra, skrz prsty, ikdyž mají zkušenosti a jsou úspěšní. Je vybíráno spíše podle známosti a příslušnosti sociální třídy.
    Rada zní: Tvrdě bojovat a nenechat se odradit.

Okomentovat